Kdo je tady terorista

Nedělní svět, 30. července 2006

PRAHA – „Když na druhé straně jsou vyjednávači, kteří se chovají jako Hamas nebo Hizballáh, tak je těžké se dohodnout,“ vzkázal tento týden oponentům z ČSSD místopředseda ODS Petr Nečas. Přirovnání je — jak je u politiků nejen za úmorných veder obvyklé — trochu přitažené za vlasy. Ale při bližším pohledu se dá mezi vyjednáváním s únosci či teroristy a českým povolebním zápolením posledních dvou měsíců objevit jistá podobnost: obě strany se navzájem drží v šachu, potřebují se dohodnout, ale žádná z nich nehodlá ustoupit. Čas běží a nervy pracují…

Co by tedy zaseknutým politikům poradili profesionálové, kteří se vyjednávání v extrémních situacích věnují na plný úvazek? „Jsou některé taktiky a triky, které používáme, a možná by se daly v této situaci uplatnit, ale většina z nich je tajná,“ říká policejní psycholožka a členka týmu policejních vyjednávačů Gabriela Kuzmová. „Navíc nesmíte zapomínat, že při policejním vyjednávání je na rozdíl od toho politického většinou možné použít k dosažení cíle zbraň.“

„Nedaří se oddělit lidi od problému, vyjednávající strany se příliš soustřeďují samy na sebe a málo na zájmy a obavy druhé strany a ve hře je málo vzájemně výhodných alternativ,“ shrnuje tři hlavní důvody trvající neschopnosti politiků najít dohodu Vladimír Nálevka, absolvent Programu pro vyjednávání na Harvardské univerzitě. „Vztahy klíčových hráčů byly vážně narušeny v průběhu předvolebního boje. Těžko se dá v takové situaci uplatnit důležité doporučení: tvrdě k problému, měkce k lidem,“ říká expert, který vštěpuje zásady správného jednání  manažerům velkých firem a třeba i diplomatům. „Poziční jednání cimrmanovského typu, kdy se stále opakuje, a my vám ji nedáme — a my si ji vezmeme, zpravidla nikam nevedou,“ podotýká Nálevka.

Zkušená jablonecká psycholožka Jana Ambrožová také učí umění jednat. „Školíme nezaměstnané, ti jsou vstřícní a ochotní,“ říká, ale dodává, že s politiky by to bylo mnohem komplikovanější. „Nemají zájem na kompromisu. V takových situacích bývá užitečné přibrat někoho třetího, nezávislého arbitra, který by spor rozhodl. Na naší politické scéně ale nikoho takového nevidím,“ krčí rameny. Dohodě podle ní brání také osobnostní rysy politiků — jsou to většinou dominantní a samolibí muži. pek

[top]