„Musíme se naučit jak jednat konstruktivně,“ říká americký vyjednavač William Ury

ČESKÁ TELEVIZE

Připomeňte, kde všude jste působil. Co všechno jste pomohl vyjednat?

Pracuji na Harvardské univerzitě. Na vyjednáváních pracuji dvacet pět let. Zvou mne například Spojené státy, a jde o konflikty od Venezuely až do Indonésie.
A nějaký konkrétní případ, kde jste byl a působil jako vyjednavač…
Nedávno to bylo ve Venezuele mezi prezidentem Hugo Chávezem a jeho politickou opozicí, kdy hrozilo nebezpečí, že vypukne občanská válka. Požádali mne, abych pomohl při dialogu, aby se snížilo napětí mezi oběma stranami.

Podařilo se vám snížit to napětí?

Ano, asi jsme to napětí snížili. Konflikt však pokračuje, otázka je, jestli propukne ve válku, nebo ne. Myslím, že se nám podařilo snížit nebezpečí, že ve Venezuele vypukne válka jako například v Columbii.
Podle mých informací jste pracoval pro Bílý dům už v osmdesátých letech. To znamená, že úspěšný konec studené války je tak trošku také vaše zásluha?
Ano pracoval jsem na tom. V tomto kontextu to byla vlastně první příležitost, kdy jsem přijel do Prahy. Snažil jsem se snížit riziko náhodného jaderného konfliktu mezi USA a Sovětským svazem. Naštěstí jsme všichni přežili.

Co musí dobrý politický vyjednavač umět?

Ve vyjednávaní jde prostě o zdravý selský rozum, schopnost naslouchat. Vyjednávání je více o naslouchání než o mluvení. Je to snaha o porozumění druhé straně a odhalení toho, co je zatím, co lidé říkají, že chtějí.
Když je vyjednavač v nějakém politickém konfliktu, musí být spíš politolog, nebo psycholog? Předpokládám, že řeknete, že od každého trošku.
Ano přesně. Musí být také jakýmsi detektivem, který pochopí, o co vlastně doopravdy jde. Musí být stratég. Takže je to kombinace mnoha rolí.

Občas to vypadá, že v některých světových konfliktech vyjednavači chybějí. Nebo jsou to lidé, kteří vyjednávají a nejsou tak zdatní jako vy nebo vaši kolegové? Někdy konflikty prostě propuknou. Na Evropském kontinentě jsme zažívali obrovský konflikt v prostoru bývalé Jugoslávie a tam to nevypadalo, že by byl nějaký vyjednavač úspěšný.

 Je to škoda, protože podle mého názoru se dalo konfliktu v Jugoslávii zabránit. Nedalo se asi zabránit konfliktu jako takovému, ale tomu, že se Jugoslávie rozdělí. Ale na příkladu Československa je vidět, že je možné se oddělit bez násilí. Musíme se naučit jak jednat konstruktivně.

Vyjednávání nemusí být jenom v konfliktních záležitostech, může být i v relativně konsensuálních dobách. Třeba takové vyjednávání mezi Spojenými státy a Českou republikou o umístění radaru. Předpokládám, že jste o tomto tématu slyšel. Co byste nám poradil? Jak máme vyjednávat, aby umístění radaru bylo pro nás úspěšné a výhodné?

To první je si uvědomit, jaké jsou vlastně vaše cíle, zájmy. Pak si představit, jaké jsou zájmy či obavy Spojených států. Potom nacházet řešení, která jsou výhodná pro obě strany. Často je důležité věnovat hodně pozornosti vnitřním vyjednáváním, čili v tomto případě uvnitř České republiky, tak aby všichni podporovali vyjednávání. Tyto vnitřní rozhovory bývají mnohdy těžší než ty navenek.

Troufl byste si vyjednávat někde, ať už mluvíme o jakékoliv zemi, o takovýchto věcech mezi politiky té země?

Víte, člověk se o to někdy pokouší, ale v tomto konkrétním případě by člověk musel napřed hodně vědět o historii a jazyku, než by se do toho pustil.
To znamená, že dobrý vyjednavač by měl být asi hodně obeznámen s reáliemi té země? Dobrý vyjednavač by se měl nejdříve hodně poučit, protože vyjednávání není záruka – nemůžete vždycky všechno vyjednat. Ale v současném období se vyjednávání stávají hlavní formou, kterou se dospívá k závěrům, je to demokratičtější forma, v níž jsou lidé zúčastněni. Používá se v ekonomice, ale i v rodinách.

Znamená to tedy, že vaše strategie, kterou jste vtělil do knížek, z nichž některé vyšly i u nás jako Jak dosáhnout souhlasu nebo Jak překonat nesouhlas, je použitelná nejen ve velkých světových konfliktech, ale i v sousedských či manželských sporech?

Ano, přesně tak. Tyto zásady se dají použít například při rozhovorech s dítětem, šéfem i vašimi sousedy nebo sousedními zeměmi.

V Česku nyní jednají středoevropští prezidenti. Nevím, jestli na tomto fóru může docházet k nějakým zásadním vyjednáváním, je to spíše přátelské posezení. Může patnáct prezidentů spolu něco vyjednat? Jakou máte zkušenost?

Obvykle na takovýchto schůzkách jde o formální záležitosti a neformální se odehrávají někde na chodbách – většinou k jejich vyjednávání dochází předem.

Lidové noviny dnes uvedly, že pro vyjednávání o zrušení víz pro české občany jsme si najali lobistickou firmu. Myslíte, že je to vhodné? Myslíte, že bychom měli Američanům nabídnout radar za víza? Je to takto jednoduché?

To znamená, že byste měli udělat takový obchod. Musíte si stanovit, co je ve vašem národním zájmu. Často tomu tak bývá, když vyjednávají dvě země, že hledají, co čím vyvážit. Takže si nejdříve musíte říci, co je ve vašem zájmu a na čem se mohou lidé v Česku dohodnout, protože jinak by to pro vás uvnitř země mohl být problém.

(redakčně kráceno)

 

[top]